Přejít na obsah

Nejen žádosti: komunikační funkce a hotové fráze

Na této stránce
Nejen žádosti: komunikační funkce a hotové fráze
Alexandros

Napsal(a) Alexandros SIDIRAS GALANTE dne Monday 28 September 2026, aktualizováno Thursday 15 October 2026

Odhadovaná doba čtení ~ 7 minutes

Používá vaše dítě tablet jen k tomu, aby si o něco řeklo? Je to běžná fáze, ale žádost je jen jeden z důvodů, proč komunikujeme: mluvíme také proto, abychom se podělili o novinky, rozesmáli druhé, pozdravili, ohradili se nebo si utřídili myšlenky. Pomůcka musí pokrýt všechny tyto funkce, a to slovy, která se dají skládat, i hotovými frázemi.

Proč komunikujeme?

Janice Lightová (1988) rozlišuje čtyři hlavní důvody ke komunikaci, k nimž se často přidává pátý, vnitřní dialog. Každý z nich od pomůcky vyžaduje něco jiného.

FunkcePříkladyCo pomůcka potřebuje
Potřeby a přáníNapít se, jít na záchod, požádat o pomoc, změnit polohuRychlé a přesné zprávy, dosažitelné jedním nebo dvěma kroky
Předávání informacíVyprávět o svém dni, odpovídat ve škole, popsat příznakHodně slov, možnost je kombinovat a časem i psaní
Sociální blízkostPozdravit kamaráda, škádlit, utěšit, vtipkovat, říct „mám tě rád“Rozmanitost, emoce, humor; na rychlosti tolik nezáleží
Zdvořilost a společenská pravidlaProsím, děkuji, hezký den, promiňteHotové fráze, které lze používat samostatně a rychle
Vnitřní dialogSepsat seznam, psát si deník, naplánovat si denDenní režimy, deníky, připomínky

Potřeby a přání se dají snadno předvídat, a tak ovládnou komunikační tabulky, přestože tvoří jen malou část toho, co říkáme. Pro vnitřní dialog používají Agenda a deníky v Buddy stejné symboly jako tabulka (viz Vizuální podpora: denní režim, procesní schémata, časovač).

Proč pomůcka jen na žádosti nestačí

Programy zaměřené jen na žádosti vychovávají pasivní komunikační partnery, kteří čekají, až jim někdo něco nabídne. U autismu je to zvlášť dobře doloženo (Light, Parsons a Drager, 2002). PECS má střední až silné důkazy pro nácvik žádostí, ale velmi slabé pro komentování (Ganz a kol., 2012): viz PECS, nebo robustní AAK?

Špatně zvolená slovní zásoba může vést i k odmítnutí pomůcky: mladá matka, která nemohla mluvit a o níž se říkalo, že „odmítá AAK“, měla knihu plnou mýdla, šamponu a jídel, přitom chtěla hlavně si hrát se svým miminkem a znovu navázat vztah s manželem (Light, 1997). Když člověk svou pomůcku „odmítá“, zeptejte se nejdřív, jestli mu její slovní zásoba opravdu slouží.

Která slova pokryjí několik funkcí hned od začátku?

I začátečník pokryje pět funkcí s velmi malým počtem slov (Beukelman a Light, 2020):

  • Žádat: CHCI, JEŠTĚ, PROSÍM a k tomu výběr; POMOZ MI.
  • Odmítat: NE, DĚKUJI, HOTOVO, STOP. Možnost odmítnout přijatelným způsobem často omezí náročné chování.
  • Komentovat: MŇAM, FUJ, PÁNI, legrační zvuk, opakovaná věta z knížky.
  • Společenské rituály: AHOJ, NASHLEDANOU, PLÁCNEME SI, jména kamarádů.
  • Ptát se: CO TO JE? KDO? KDE?
Pět symbolů vedle sebe: ruka sahající po míči, červený křížek, obličej, který si olizuje rty, člověk mávající na pozdrav, otazník.
Jedno slovo na každou funkci: chci (žádat), ne, děkuji (odmítat), mňam (komentovat), ahoj (zdravit), co to je? (ptát se).

Tato slova se člověk učí tím, že vidí, jak je používají druzí (viz Modelovat, počkat, reagovat a Jaká slova dát do pomůcky).

Jaké zprávy udržují rozhovor v chodu?

Každá fáze rozhovoru (pozdrav, povídání o ničem, výměna, závěr) potřebuje vlastní zprávy.

  • Drobné společenské fráze („co je nového?“, „jak se má rodina?“) tvoří zhruba polovinu toho, co říkají děti předškolního věku, 39 % u dospělých ve věku 20 až 30 let a ještě 26 % mezi 75 a 85 lety (Ball a kol., 1999; King a kol., 1995; Lasker a kol., 1996).
  • Otázky na druhého („a ty?“, „měl jsi hezký víkend?“) umožňují vést rozhovor a zároveň nechat mluvit druhého. Uživatelé ve věku 10 až 44 let, kteří se je naučili klást, vedli delší a příjemnější rozhovory (Light a kol., 1999).
  • Reakce („opravdu?“, „to je skvělé!“, „já taky“) stojí málo úsilí: lidé, kteří tyto nepovinné repliky využívají, působí kompetentněji (Light a kol., 1997).
  • Představit se neznámému člověku zlepšuje dojem, který si o dané osobě udělá (Light a Binger, 1998): viz kartička „Jak se mnou mluvit“.
  • Napravit nedorozumění („tak jsem to nemyslel“): naučte alespoň dva způsoby, jak to udělat, například zprávu zopakovat nebo ji změnit (Halle, Brady a Drasgow, 2004).

Slova ke skládání, nebo uložené fráze?

Tlačítko AAK může říct písmeno, slovo, začátek věty nebo celou zprávu (Beukelman a Light, 2020):

JednotkaVýhodyOmezeníHodí se pro
PísmenaDá se říct cokoliPomalé, únavné, vyžaduje umět psátNová nebo přesná slova
SlovaČlověk si skládá vlastní věty, učí se gramatikuNěkolik výběrů na jednu zprávuUčení jazyka, volný rozhovor
Začátky vět („chci“, „to je“)Rychlé a pružnéZabírají místoČasté obraty
Celé větyRychlé, srozumitelné pro všechny, ve správnou chvíliNeumožňují vytvářet nové zprávyNaléhavé situace, reakce, neznámí lidé, rituály

Většina lidí potřebuje obojí: slova ke skládání vět a k učení jazyka a uložené fráze kvůli rychlosti. Věta by měla vypadat jako věta a to, co tlačítko ukazuje, by mělo odpovídat tomu, co říká. Jeden chlapec stále mačkal obrázek svého psa, který říkal hotovou větu o zvířeti, přestože chtěl říct něco jiného: jeho mamince trvalo dlouho, než to pochopila (Light, 1997).

Jak uspořádat hotové fráze?

Některé metody uspořádávají celou slovní zásobu podle komunikačního záměru, například PODD (Pragmatic Organisation Dynamic Display, Porter, 2007), hojně používaná v komunikačních knihách a dostupná v TD Snap (jako volitelná možnost) a v Gridu. Aby omezila přepínání stránek, opakuje některá slova na více místech, což jde proti zásadě dělat vždy stejné pohyby. Tento typ uspořádání je zatím málo prozkoumaný (Beukelman a Light, 2020).

Slovníky vytvořené v Pictalku (Essential 24, Springboard 48, Horizon 80) volí jinou cestu: jádro slov, která se nikdy nepřesouvají (viz Uspořádání mřížky), doplněné stránkami hotových frází seskupených podle funkce, tzv. pragmatickými větvemi. Buddy nabízí i slovníky s pragmatickým přístupem: CommuniKate 12 a 20 a Sequoia 15.

Úvodní stránka slovníku PicTalk Essential 24 v Pictalk Buddy se zakroužkovanými políčky „povídat si“, „něco je špatně“ a „otázky“.
Na úvodní stránce Essential 24 otevírají pragmatické větve políčka povídat si, něco je špatně a otázky; základní slova se nikdy nepřesouvají.

Co obsahují pragmatické větve Pictalku?

  • Povídat si: „co je nového?“, „chci ti něco říct“, s podstránkami Reakce („já taky ne“, „řekni mi víc“) a Aby mi rozuměli („můžeš to zopakovat?“, „nemůžu najít slovo“).
  • Otázky: celé otázky („kdy pojedeme domů?“) i samostatná tázací slova. Ve Springboard 48 jsou „kdo“ a „kde“ obyčejná slova s odkazy na stránky Lidé a Místa ve stejných řádcích.
  • Něco je špatně: Bolí to (kde a pak jak moc, na stupnici od 0 do 10 se slovy), Uklidnit se („potřebuju pauzu“, „míň hluku“) a ochranné fráze („nesahej na mě“, „chci to nahlásit“, „není to moje vina“) na stránce Bezpečí (Springboard 48 a Horizon 80) nebo na stránce Něco je špatně (Essential 24).
  • Další větve: Představím se a Kamarádi (Springboard 48 a Horizon 80), Výrazy pro dospívající (Horizon 80), Soukromí, Ve třídě a U stolu (Springboard 48).

Ochranné fráze jsou zásadní: 45 % dospělých uživatelů AAK dotázaných v jednom průzkumu se stalo obětí trestného činu nebo zneužívání (Bryen, Carey a Frantz, 2003); viz Tělo, bolest, souhlas. Všechny podrobnosti najdete na stránce slovníků Pictalk a materiály k tisku na stránce zdrojů.

Jak naučit hotovou frázi?

  1. Učte ji jako strategii: vysvětlete, k čemu slouží, ukažte ji na pomůcce („já taky!“, „a ty?“) a pak situaci zahrajte (Light a Binger, 1998).
  2. Přizpůsobte ji: přidejte humor a vlastní výrazy dané osoby. Dospívající nezdraví jako pětileté dítě.
  3. Nechte slova i zvlášť: každé slovo z fráze by mělo ve slovní zásobě existovat i samostatně.
  4. Nácvik nápravy dělejte při skutečných nedorozuměních, nikdy nepředstírejte, že nerozumíte.

Pokrývá vaše pomůcka všechny funkce?

Abyste odhalili mezery, ověřte, zda daná osoba dokáže (podle Beukelmana a Light, 2020):

  • upoutat pozornost a přivolat pomoc, i když nemá pomůcku u sebe;
  • říct ano, ne, nevím, odmítnout nebo se ohradit;
  • komentovat, vyjádřit svůj názor, říct, jak se cítí a kde ji to bolí;
  • klást otázky, zdravit, povídat si a reagovat na to, co říká druhý;
  • vyprávět novinku nebo vzpomínku;
  • představit se a napravit nedorozumění.

Pak spočítejte políčka podle funkcí: pokud většinu zabírají žádosti, je čas přidat další. V Buddy sleduje komunikační přehled i používané komunikační funkce a lze ho vytisknout pro logopeda.

Časté dotazy

Proč stupnice bolesti od 0 do 10?

Umožňuje říct, jak moc to bolí, nejen kde, a zdravotníci ji znají. Slova, která ji doprovázejí („trochu to bolí“, „hodně to bolí“), pomáhají těm, kdo ještě nezvládají čísla.

Lze přidat vlastní fráze?

Ano. Každou stránku lze v Buddy upravit: přidejte vlastní výrazy dané osoby do volných políček, aniž byste přesouvali stávající slova.

Pictalk Buddy spojuje tabulky AAK, vizualizovaný denní režim, procesní schémata s průvodcem a deníky, se stejnými symboly, na Androidu, iOS, webu i hodinkách. Aplikace v režimu „zaplaťte, kolik chcete“, kterou vyvíjí nezisková organizace. Objevte Buddy

Zdroje

  • Beukelman, D. R., & Light, J. C., 2020, Augmentative & Alternative Communication (5th ed.), Paul H. Brookes.
  • Light, J., 1988, ‘Interaction involving individuals using augmentative and alternative communication systems’, Augmentative and Alternative Communication, 4(2), 66-82.
  • Studie citované podle Beukelman & Light (2020): Light (1997); Light, Parsons & Drager (2002); Ganz et al. (2012); Ball et al. (1999); King et al. (1995); Lasker et al. (1996); Light et al. (1997, 1999); Light & Binger (1998); Halle, Brady & Drasgow (2004); Porter (2007); Bryen, Carey & Frantz (2003).

Pokud vám článek pomohl, klidně ho sdílejte.